Zadhrádkářská osada "Pod lípou - Letná 2"

Po dlouhem a dlouhém pátrání se nám naskytla možnost podělit se s Vámi o historii naší kolonie. Velké poděkování panu Janu Záhorovi, který přispěl kompletním článkem a dokonce ještě dodal přídavek.
Já ho nebudu přepisovat, ale podělím s Vámi se o něj přesně jak ho pan Záhora napsal.

Rodiče se do Děčína přistěhovali v roce 1949 (předtím Praha a Liberec). Táta pracoval v bance (tehdy Státní banka československá, Zbrojnická 779/7, Podmokly) jako náměstek přednosty. Přednostou banky byl Václav Prášek.
Mnoho bankovních úředníků mělo zahrádky na Letné – II. díl, tak se to oficiálně jmenovalo, byl to konfiskát po odsunutých Němcích. Táta se hned stal členem Výboru jako hospodář-pokladník. Toto mu zůstalo až do smrti v roce 1979.
Prvním předsedou Spolku (Výboru) byl František Bičan, zástupce Miloslav Hajný, pokladník Josef Záhora, hospodář Jan Vít.
V roce 1957 byla před spolkovou chatou vysazena lípa. Já tam strávil celé dětství. Dalším předsedou Spolku byl JUDr. František Chalupa, táta opět dělal pokladníka, hospodářem byl Jan Lipner.
V tuto dobu (okolo roku 1970 a dále) došlo k přejmenování zahrádkářské kolonie na Osada pod lípou – Letná II. díl. Další předsedkyní byla paní Schwarzová. Ti měli největší chatu (patrovou) nad spolkovou chatou, kterou postavil Miloslav Novotný (když se rozvedli, tak parcelu získala rodina Herrů a Dobřichovských, po nich potom Schwarzovi).

Kolonie měla tři bazény – horní, velký a dolní (nejmenší). Stahovala se do nich voda z drenáží, které byly položeny po celém objektu (již od doby zřízení kolonie Němci).
Za předsedávání pana Bičana se vybudovalo závlahové zařízení – voda z Jílováku byla tlačena potrubím pod Kozí dráhou (povolení od ČSD trvalo víc než rok) až na horní konec kolonie, kde byla za symbolickou cenu (táta byl pokladník, tedy 10,- Kčs) od drah koupena cisterna z vagonu, nejdražší byl jeřáb a náklaďák (zajistil pan Grunner). Později se přikoupila druhá cisterna, voda se čerpala jen v noci na noční proud. Do jednotlivých zahrádek to pak teklo samospádem. Pitná voda byla na dvou koncích – dole v podzemním boxu (vedle Kosinků), odběr z rozvodu pro dům Černých a nahoře (vedle Hajných a Bičanů) z řadu pro dům Kafků.
Bazén nese letopočet zřízení kolonie, v té době byl vysázen i větrolam z dubů na západní straně objektu.
Pěstovalo se toho mnoho – jahody, cibule, česnek, pórek, rybízy, my měli višeň a jablůňku. Hodně se jezdilo na kolech (od Pivovaru Francouzskou ul., dnes Sofijská a dále Dánskou ul., dnes Albánská). Domy na Dánské končily p. Turkem, což bylo nad kamenolomem (pískovnou). Následovala osada Letná I. díl, pak byla rokle (napojovala se v ní cesta z D. Oldřichova ul. Vojanovu), tzv. „velký kopec“ a rovinka. Z té se chodilo pěšinou okolo velké zahrady pana Mihulky k dolní bráně. Vedle ní byla zděná chatka cukrářky Kateřiny Šulcové. Ti movitější jezdili na motocyklech či autech po Slovanské, nebo od Kovočasu (nebývala tak rozbitá).
V r. 1994 když zemřela máma, tak členství přešlo na mně. Z počátku jsme tam jezdili často, ale jak děti vyrůstaly, tak chtěly raději k Lenčiným rodičům do D.Habartic. Jednou kolega Petr Hechter zoral traktůrkem celý pozemek, dali jsme tam pak jen brambory.
Následující rok se tam rozmnožil plevel, zejména bodlák a já na výroční schůzi dostal od Výboru pokutu 150,- Kč za to, že chmýří z bodláku létalo k sousedům. Tak jsme zahrádku prodali za 15 tis. Kč paní Dostrašilové ze Strádova a jejímu novému druhovi, který měl jednu nohu dřevěnou.
Se „starostovou“ paní Švarcovou jsem se pak dlouhé roky potkával v divadle a na koncertech. Nejvíce v kolonii pobývala paní Marie Machačová, vysloužilá hygienička z OHeS, která se na zahrádky přesouvala někdy v březnu a do města se vracela někdy v říjnu. Vaší zahrádku mívali manželé František a Jana Pobudovi.
Uf, to zas je nostalgie!!!


...pokračování

Uff, těch vzpomínek by bylo mnoho, neboť jsem v té kolonii vyrůstal. Také tam bylo dost kamarádů a kamarádek, se kterými jsme měli různé bunkry ve větrolamu, jezdili na kárách z Velkého kopce, soutěžili na "plivátku" (to musím přiblížit: Dole pod Černými vyrostl na křižovatce polních cest dům, nad kterým byly zajímavé pískovcové skalní útvary. A ty měly erozní otvory, do kterých jsme pouštěli sliny ve velkém, pomáhala tomu i mrkev rovnou utržená a nemytá ze záhonu. Kdo naplnil otvor jako první, byl vítěz).

O závlahovém systému jsem se zmínil, neboť jsem byl všetečně u toho - cisterny, roury, kohouty, přípojky k parcelám... Co ale měla kolonie v době svého vzniku dokonale propracované, byl odvodňovací drenážní systém. Pomocí kameninových rour byla odváděna podzemní voda z celého katastru kolonie do sběračů, ze kterých pak byla odváděna buď do velkého bazénu, nebo do dolního bazénku.
Sběrné šachty byly dvě - jedna u cesty nad velkým bazénem, kam přicházela voda jak z horního bazénu, tak šikmým sběrným vedením přibližně od horní branky u větrolamu v úhlu cca 45 stupňů. Horní bazének měl svou výpust, která končila právě v předmětné šachtě. A zde se dávaly (zatloukaly) dřevěné upravené kolíky, které vtipně regulovaly výpust buď do velkého bazénu, nebo druhé sběrné šachty nad spodním bazénkem (u zahrádky pana Rumleny).
Odtud byly vedeny dvě větve - jedna do dolního bazénku a druhá jako trativod na parcelu pana Mihulky, kde se voda vsakovala a ztrácela. Trochu jsem se podílel na dálkovém zapínání a vypínání čerpadla u Jílováku, hlavním realizátorem byl pan Jan Vít, který pracoval v ZPA.
Do cisterny nahoře u Kavků se umístil plovák, z něho lankem přes kladky to vedlo k pákovému spínači. Jeho napájení bylo původně 12 voltů, ale vzhledem ke ztrátám pak bylo změněno na 24 V.
To vedení od cisterny dolů k Jílováku bylo vojenským PK drátem, vedeným v korunách stromů. Když ve 22:00 hodin zapnulo čerpadlo, tak potom, když byla cisterna (později cisterny) plná, tak plovák sepnul vahadlový spínač a přestože třeba nebylo ještě šest ráno, tak to vyplo.

Výbor měl určeny funkce - krom předsedy a pokladníka to byl třeba údržbář závlahového systému, nebo údržbář Spolkové chaty. Vše bylo dobrovolné a samozřejmě bezplatné. Táta ještě k tomu zasedal na OV svazu Zahrádkářů ve finanční a revizní komisi.
Jeden extrémně suchý rok přinesl dovážení vody ze studánky v louce (směrem na západ k přírodnímu hřišti Horní Oldřichov). Přítok byl minimální, proto byla zřízena pomocná jímka, ze které se nabírala ručně voda. Ty přepravní nádoby byly různé, většinou menší a vozilo se to na většinou dětských kočárcích či kárkách. V jakoukoli denní či noční dobu - vždy, když byla jímka naplněna.

Pěstitelská soutěživost mezi zahrádkáři byla veliká, ale bez závisti. Zcela vedly jahody - Malináče, Senga sengany, Senga gigany, remonténní atd. Rybíz všech odrůd - červený, bílý, černý. A velkým hitem byly růže. Nádherné. Pak zelenina všeho druhu.
"Dvorním" dodavatelem hnoje byl obyvatel Letné nad Kafkovými (dnes tam je mnoho nových domků), který za fůru účtoval 10,- Kčs.
Výpěstky pak byly jednou ročně prezentovány na Výstavě, která probíhala ve dvoře Učňovské školy se vstupem bránou z Prokopa Holého. Tzv. přebytky se prodávaly do Výkupu, který byl v tunelu skály pod Pastýřskou stěnou (naproti Nábytku, poblíž Divadla).

Výbor se scházel od jara do podzimu pravidelně vždy v neděli odpoledne ve Spolkové chatě, titulování všech bylo "přítel či příteli", jedna členská schůze bývala v prostoru před touto chatou a byla spojena s Veselicí (obdoba dožínek).
Od mého raného mládí byly Veselice v horním prostoru kolonie (u cisteren, u Kafků), pak se za předsedování JUDr. Chalupy přesunuly před spolkovou chatu.
Bývala hudba (harmonika, kontrabas - Bohoušek Ipser, Jirka Šubrt), taneček, lidový vyprávěč. JUDr. Chalupa byl totiž rodák z Moravy z obce Těšany, kde byla Mrštíkovými napsána Maryša, co otrávila Vávru utrejchem. Ta Maryša byla babičkou předsedy Chalupy ! A jeho bratři a sousedé příjížděli do osady Pod Lípou a zde vyprávěli moravské historky pro pobavení zahrádkářů.
Z těchto Veselic bylo natočeno mnoho filmů na 8´kameru Admiru, natáčel je jak dr. Chalupa, tak filmař Harry Mitrovský. Harry byl z bohaté rodiny, ale zemřel opuštěn v Charitě.
Jeho pozůstalost měla spravovat jistá Soňa Kotrlová (později Šenková) a poněvadž Harry toho natočil opravdu mnoho, tak jsem začal pátrat, kde filmy skončily. Nepátral jsem jen já, byli to i čundráci z Hrádku u Úštěka, kde Harry natočil s trempy dva filmy. A poněvadž Harry točil i církevní slavnosti, tak mně zajímalo, kde pozůstalost skončila.
Soňa Kotrlová je dnes v Pečovateláku v Chabařovicích a prostřednictvím její dcery jsem získal informace o osudu filmařské pozůstalosti Harryho Mitrovského: Paní Soňa měla veškerý materiál dát na Podmokelskou faru. Když jsem se Fanouše a jeho sestry dotázal, tak, jako obvykle, nic neví...! Vím o čem mluvím, zejména z oboru varhan. Ale to je jiné téma.

Jarní postřik stromů v kolonii byl prováděn centrálně - brigádníci postupovali odshora a Arborolem stříkali někdy v březnu všechny stromy v osadě. Původní postřikovač byla nádrž s pumpou na "trakaři", později byl zakoupen za cenu šrotu jednoválcový traktůrek s nádrží a čerpadlem, který byl postupně místními všeuměly zprovozněn a roky pak užíván. Startovalo se to prádelní šňůrou s rukojetí, která se omotávala okolo setrvačníku.
Velkým problémem po desetiletí byli podzemní škůdci, zejména hryzec. Těch metod, jak se ho zbavit, bylo nespočet. Od vykopání, přes naftu či petrolej, dymogamové patrony, čouďáky z celuloidu až po vyplavení vodou. Ten dareba se ale vždy dokázal přestěhovat, nejlépe na sousední parcelu, a vše se opakovalo.
Některé chatky se postupně vybavovaly elektřinou, já měl vždy 12V akumulátor, před tím bývala petrolejka s cylindrem.
V přístavku chatky jsme několik let chovali králíky, přibližně od Velikonoc do podzimu. Musel jsem denně na kole jezdit krmit a to za každého počasí. Nebavilo mně to a na protest jsem potom králíka na pekáči nejedl. Soused Lipner měl králíků desítky.
Opravář nářadí - lopaty, hrábě, rýče atd. - byl pan Valenta. Ten měl u boudy velký svěrák a ovládal jak tesařské, tak kovářské práce. Vytvořila-li se rezem v sudu na vodu dírka, tak do ní dal šroub utěsněný kusem duše od kola a sud sloužil dál.

Všechny branky byly vyrobeny svépomocí, svařovalo se to, proud se bral buď od Kafků nebo od Černých. Zámky byly staré - dózické. Pak s nástupem FAB vložek se tyto nainstalovaly a mně ohromně udivovalo, že jedním klíčem mohu odemknout jak dolní či horní branky, tak i ty boční od větrolamu.

Společné brigády bývaly většinou na oplocení kolonie, sběr šrotu se soustředil nahoře u branky a 1x ročně byl odvážen do Kovošrotu. Kdo se brigády nezúčastnil, musel se vyplatit, tuším, že to bylo 50,- Kčs/hod.
Z historie kolonie se toho moc dohledat nedá, zcela určitě jí vybudovali Němci v r. 193(2?) - datum je na bazénu. Po válce byly parcely přidělovány žadatelům, kteří byli různých profesí, ale ponejvíce úředníci (Spořitelna, Banka, Soud, Celnice, VB, Pojišťovna), dost bylo železničářů. Váš předchůdce p. Pobuda pracoval v ŽOS (dnes RYKO).
Profesní odbornost se projevovala v sousedských vztazích - p. Chocenský dělal v Kovohutích a cokoliv od železa či hliníku vždy daroval, pan Giessel byl kamnář (poslední na okrese DC), takže stavba či poradenství na komíny v chatkách bylo jeho dílo, pan Kvapil byl povoláním zahradník, takže od něj zejména rady, jak zakládat kompost a čím hnojit, pan Bartoň byl truhlář a mohl bych pokračovat do aleluja.
Také tam byly osobnostní figurky: profesor Kopecký, učitel-ředitel Ševčík, StB Seidel, - jejichž zahrádky byly vizáží ty nejhorší, chatky polorozpadlé, neboť uživatelé neměli pražádného technického ducha a chodili tam jen na nedělní relax.

Jedna parcela v řadě měla smolnou historii: Prapůvodně jakýsi Černohorský - zahynul při vlakové nehodě, Karel Drnek, strojvedoucí - zahynul při vlakové nehodě, Čedík - zemřel přímo v kolonii ve své chatce.
Pak to měla jakási kyprá dáma, kde se šoustalo ve dne v noci a opět tam někdo zemřel...

Soused Vaněček měl rád lahvové pivo, do hospody nechodil, ale na zahrádkách ho vypil mnoho. To by nevadilo, ale z uzávěrů - lahvových korunek - měl vydlážděnu přístupovou cestičku k chatce a okolo chatky. Ne stovky, ale tisíce korunek za ta léta.
Sousedka Machačová, stará skautka, jinak pracovnice Hygieny OHES, jak šla do důchodu, tak od dubna do října pobývala na zahrádce, přijímala návštěvy a nic jí nechybělo. Vařila ze svých výpěstků, např. často byla kapusta a brambor. Když jsme se jí jako kluci zeptali kolik je hodin, koukla na slunce a vždy to řekla naprosto přesně. Dožila se skoro 100 let.
Dobrým vodítkem pro určení času byly vlaky na Kozí dráze, které před přejezdem v Oldřichově vždy pískaly. Tak jsme věděli, že jede např. "čtyřdeseťák", tedy vlak z Jílového v 16:10.

Více mně v tuto chvíli nenapadá, ale hezky se na kolonii vzpomíná. Honza

Album prvni strana

Fotografie z druhého vydání alba jsou již k dispozici v naší fotogalerii. První vydání alba je zatím bůhví kde, ale věříme, že se nám ho povede vypátrat.